Morfologicky orientovaný obor jako je dermatovenerologie se vždy snažil na kůži viditelné projevy nejen slovně popsat, ale přiblížit je studentům a jiným zájemcům o tento obor různými výrazovými formami. Běžně se k takovému účelu před dobou barevné fotografie užívaly malby, mědirytiny, dřevořezby a plastiky. Muláže byly další speciální formou znázornění, způsob vhodný pro demonstrace nemocí při přednáškách a konziliích. Byly sice nezávislé na pacientovi, ale jejich kvalita odpovídala uměleckému talentu mulážisty.
Muláže (z francouzského "mule", což znamená totéž co obtisk) jsou barevné voskové obtisky kožních změn v originální velikosti onemocnělé části těla se zcela věrnou reprodukcí představovaného kožního onemocnění. Při zpracování se postupuje tak, že se nejprve sejme sádrový obtisk (odlitek), který se potom vylije voskem barvy kůže, a potom se koloruje podle specifických kožních změn. Obtíž je v tom, že se musí dosáhnout homogenita a stabilita (trvanlivost) zbarvení. Každý mulážista má své speciální techniky a různá tajemství výroby. Základní vosková směs sestává ze 4 dílů vosku, tří dílů terpentýnu a olivového oleje.
Umění mulážování vzniklo pro názornou výuku anatomie ve Florencii. Také v Holandsku se zasloužili o rozvoj techniky a založili školu Amsterodamu.
Francouzská dermatologie na slavném Hôpital St.Louis v Paříži, "pupku dermatologické mediciny", jak se tehdy často nazývala, se slavnými dermatology Gougerotem, Bazinem, Vidalem, Besnierem, Darierem, Sézarym a dalšími si brzo osvojila tuto novou techniku a pořídila poprvé dermatologické muláže. Jules Baretta (1834 - 1923) byl objeven jako vysoce nadaný mulážový umělec. Byl vynikajícím znalcem svého oboru a po něm bylo nazváno v roce 1889 otevřené muzeum v Hôpital St.Louis. V tomtéž roce v Paříži pořádaný I. mezinárodní dermatologický kongres věnoval muzeu muláží Baretty velkou pozornost a vedl k nadšenému převzetí této techniky jinými evropskými klinikami.
První německá sbírka muláží vznikla na berlínské dermatovenerologické klinice asi roku 1889/90 sbírku muláží. Následovala Wroclav se svým mulážistou Alfonsem Kröneren. Následovaly sbírky v dalších evropských centrech.
Výuka pomocí muláží neprobíhala jen na lékařských fakultách. Na začátku 20. století podpořil Vilém II. v Německu velkou kampaň na výchovu lidí pro potírání pohlavních chorob. Vedle přednášek, letáků, divadelních her a později filmů byly lidem předváděné na výstavách i muláže. Byly tak věrně provedené, že doslova šokovaly návštěvníky. Výstavy však nelákaly jen k seznámení se s venerickými chorobami, ale vyvolaly novou renezanci voyerismu.
Vedle muláží jako objektu k dokumentaci a demonstraci byly od nejšikovnějších mulážistů vyráběny také tak zvané epithesy k úpravě zohavených kožních orgánů, částí obličeje apod. v rámci snahy o rehabilitaci a kosmetickou nápravu. Většinou se jednalo o špičky nosu nebo ušní boltce u destruujících procesů jako lupus vulgaris nebo karcinomy. Tyto epitézy se musely pokud možno barevně nenápadně přizpůsobit okolní zdravé kůži. Pacient je mohl za účelem ošetřování kožních lézí nebo z hygienických důvodů kdykoliv sám snímat a opět nasazovat a představovaly tedy důležité kosmetické korigens.
U nás se menší sbírka muláží vyskytuje v Olomouci. Zajímavou sbírku stomatologických preparátů vlastní Stomatologická klinika I.LF UK v Praze. Na dnešní Dermatovenerologické klinice 1.LF UK je celkem 165 muláží uložených v prosklených skříních v místnosti s minimálním denním osvětlením . Jsou z části vyrobené v Drážďanském muzeu a z části v Laboratoři muláží v Centrálním institutu dermatologie a venerologie v Moskvě. Ojedinělé výrobky jsou české provenience, nejstarší je zřejmě z dvacátých let tohoto století od pražské firmy "Frič". Před a po II.světové válce pracoval na anatomickém ústavu v Praze mulážista a preparátor pan Rejsek, otec profesora Rejska, dermatovenerologa působícího na pediatrické fakultě v Praze. Zdá se, že profesor Rejsek dal podnět otci k výrobě muláží po opakovaných návštěvách slavných dermatovenerologických klinik v Paříži. Práce pana Rejska se bohužel zřejmě nedochovaly.
as. MUDr. Milena Jirásková CSc.
