1. lékařská fakulta Univerzita Karlova 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova Dermatovenerologická klinika
PAN00312 05.07.2017

Historie kliniky

Historie pražské Všeobecné nemocnice  (Allegemeines Krankenhaus) se začíná psát v roce  1790, kdy byla dokončena přestavba bývalého Ústavu šlechtičen ("Damenstift",  "u svatých Andělů").  

Již v roce 1802 byl v těsné blízkosti nemocnice pronajat dům pro léčení pohlavně nemocných žen. Hledání objektu však naráželo na odpor obyvatel, protože nechtěli bydlet v sousedství žen, z nich většina byly prostitutky. V roce 1809 byly proto tyto ženy umístěny do 4 vyhrazených místností  v budově chorobince na Karlově. Lékařský dohled  zde vykonával primář - ranlékař (chirurg)  a dva praktikanti. Pacientky zde byly drženy za zavřenými dveřmi střeženými  policisty, protože útěky z tohoto  oddělení byly velmi časté.

V červnu 1841 požádal Alois  Kraus  (1793-1847) o povolení přednášet  na svém oddělení o syfilitických nemocech a chronických vyrážkách. Téhož roku mu byly přednášky povoleny a vedl je až do března  1846. K demonstracím při těchto  mimořádných přednáškách využíval nemocných ze svého oddělení v přízemí a ve druhém patře staré nemocniční budovy, čímž se toto oddělení de facto stalo klinikou, ikdyž de iure byla klinika založena až na počátku 70. let 19. století. Alois Kraus byl od roku 1848 vystřídán Johannem, rytířem von Waller, který proslul svými pracemi o nakažlivosti syfilis.

  Profesor Čejka (1860-1862)

Od roku 1860 krátce do roku 1862  vedl oddělení i profesor  prsních chorob Josef Čejka, který se v letech 1846-48 seznámil se špičkovou evropskou dermatologickou praxí u von Hebry. 

Po smrti profesora Čejky vedl oddělení Vilém Petters. 

   5975O zřízení samostatné kliniky jednal  již v lednu 1870 Vilém Petters (1826-1875), jeho žádost byla ale nejprve odmítnuta. Teprve v roce 1872 bylo oddělení profesora Petterse rozděleno na dvě samostatné kliniky, druhou, německou, vedl po té Philipp Josef Pick (1826 - 1910), narozený v Novém Městě nad Metují, významný dermatolog a jako někdější privátní asistent brněnského rodáka Ferdinanda von Hebra reprezentant slavné vídeňské  dermatologické školy.




 



5966

Pick byl považován za vynikajícího dermatologa, byl zapřisáhlým nepřítelem polypragmázie. Roku 1900 uvedl do světového písemnictví  jako novou chorobnou jednotku zvanou erythromelie, dnes jsou ty to případy považovány za pozdní stádium borreliózy (užívá se Herxheimerem zavedený název acrodermatitis atrophicans). Pick se také angažoval při vydávání časopisu Archiv für Dermatologie und Syphilis.

Archiv für Dermatologie und Syphilis, Praha 1869

Spolu s Albertem Neisserem patří k zakladatelům Německé dermatologické společnosti, která byla založena  a úředně zaregistrována v Praze roku 1889.  

Po smrti V. Petterse nebylo místo na české klinice obsazeno, osiřelé oddělení vedl nejprve chirurg V. Weiss a od roku 1882 Vitězslav (Viktor) Janovský, pozdější přednosta české kliniky na rozdělené fakultě.

V červenci 1883 dosáhl profesor Janovský (1847-1925) úředního schválení  návrhu na zřízení české kliniky v nemocnici a po rozdělení univerzity a slavnostním zahájení výuky na české lékařské fakultě pronesl dne 17. října 1883 svou slavnostní úvodní přednášku.

  5965Dvorní rada Prof. Janovský proslul jako zakladatel české vědecké dermatovenerologické literatury, přinesl do oboru některé nové metody s využitím poznatků histologie a bakteriologie. Profesor Janovský publikoval rovněž práce  sociálně-lékařské a historickomedicínské.  Sám publikoval čtyři svazky učebnice o venerickcých chorobách, spolupracoval na textu učebnice dermatologie vydané ve Vídni, Atlas und Grundriss der Haut-Krankheiten (editor Franz Mracek). 

Dále také přispěl ke vzniku Drascherovy encyklopedie a Lassarovy encyklopedie kožních a syfilitických chorob vydané v Berlíně. Profesor Janovský se stal členem mnoha zahraničních odborných společností. Mimo jiné mu patří společně se Sigmundem Pollizerem prvenství v popisu asociace acanthosis nigricans s maligními nádory. Profesor Janovský byl nesmírně společensky aktivní, od roku 1902 byl prvním ředitelem České dětské nemocnice a chorobince (areál Karlov). V letech  1916-1917 zastával profesor Janovský funkci rektora Karlovy univerzity a v období 1917-18 byl jejím prorektorem. V roce 1918 odešel V. Janovský do penze. 

5970

Německou kliniku vedl až do roku 1906 P.J.Pick. O vynikající pozici a značné prestiži pražské kliniky mohou svědčit i jména uchazečů o uprázdněné místo přednosty. Mezi nimi nalezneme jména Josefa Jadassohna, přednosty kliniky dermatologie v Bernu,Karla Kreibicha -  řádného profesora dermatologie na universitě v Grazu, Johanna Heinricha Rilleho, řádného profesora a přednosty dermatologické kliniky v Innsbrucku, Ludwiga Waelzche, docenta dermatologie německé university v Praze a Rudolfa Winternitze, soukromého docenta na poliklinice kožních chorob pražské univerzity. Komise po pečlivém prostudování všemi hlasy doporučila profesora K.Kreibicha nebo J. H.Rilleho.
Vítězem a dalším přednostou se pak  stal Karl Kreibich (do své smrti v roce 1932), který byl znám svým zájmem o využití moderních metod jako byla například biochemie  v dermatologii. Kreibich se s dermatologií seznámil blíže u svého vídeňského velkého učitele Moritze Kaposiho. Zde i v roce 1902 byl habilitován. Před svým návratem na pražskou alma mater  vedl krátce po smrti Adolfa Jarische kliniku ve štýrském Gratzu.  

Profesor Kreibich v roce 1913 sloužil jako děkan německé lékařské fakulty a v letech 1923/24 sloužil i jako rektor na pražské německé univerzitě. Velký zájem věnoval profesor Kreibich sarkoidóze, celosvětově je mu přičítán primát v popisu kostních změn u lupus pernio. 



5964

Novým přednostou dermatovenerologické klinky se stal po profesoru Janovském  František Šamberger (1871-1944), významný dermatolog období před druhou světovou válkou, tuto pozici zastával až do roku 1939. 

Profesionálně se věnoval patognezi dermatóz a jejich klasifikaci, výrazně se angažoval i v boji proti venerických chorobám. Postupně byl oceněn i členstvím v mnoha zahraničních společnostech, angažoval se i při konání kongresů slovanských dermatologů (1.kongres  1928, Varšava, 3. kongres 1934, Praha). Profesor Šamberger byl velmi činný i v boji proti pohlavním chorobám a v sexuální osvětové činnosti. Není náhodou, že při dermatovenerologické klinice byl silně podporován vznik Ústavu pro sexuální patologie. Po krátkém působení prof. Pečírky, se od roku 1927 realizaci tohoto Šambergerova snu věnoval Josef Hynie, kterého profesor Šamberger významně podporoval ve snaze založit moderní ústav po vzoru Hirschfeldova berlínského sexuologického pracoviště.  

Karel Gawalovski, přednosta kliniky

Nástupcem profesora Šambergera byl Karel Gawalowski (1890-1965). Pro své politické názory byl Gawalowski  od roku 1943 do konce války vystřídán  ve funkci přednosty docentem E. Petráčkem (1891-1951). Česká klinika byla za války přemístěna do areálu kláštera servítů na Slupi (č.p.4, dnešní Revmatologický ústav), venerologické oddělení bylo přemístěno do budovy v Kateřinské 32. 

V areálu Všeobecné nemocnice fungovala v tomto období klinika německá vedená R. Bezecnym (od roku 1941 užíval příjmení Greipl). 

Konec války přinesl pro pražskou dermatologii ve Všeobecné nemocnici řadu změn. Obnovenými  správními orgány bylo rozhodnuto, že počet klinik zůstane zachován jako v roce 1939. Vznikla tak I. kožní klinika vedená profesorem Gawalowským, de iure navazovala přímo na tradici Janovského a Šambergera. Gawalowski převzal v květnu 1945 správu nad německou klinikou, tehdy umístěnou v budově nad Faustovým domem, tedy v prostorech dnešní kardiochirurgie. Posléze byly pro tuto kliniku vytvořeny prostory v Emauzích a v Apolináři. Karel Gawalowski se dále výrazně zasloužil o vznik Masarykova ústavu pro léčbu lupusu v Praze v Motole, zasloužil se o rozvoj radioterapie a fototerapie v dermatologii.

V prostorech uvolněných po přesunu Gawalovského spolupracovníků tak vznikla v květnu 1945 II. kožní klinika, prestižního úkolu jejího  vedení se ujal   další Šambergerův žák,  Karel Hübschmann  (1890-1981); de iure tedy pracoviště pokračovalo v práci německé kliniky Picka a Kreibicha.

Karel Hübschmann začínal jako asistent na Šambergerově klinice a měl možnost se seznámit na studijních pobytech s pracovišti světové úrovně řízené dermatology jako byli Unna, Arning, Rille, Buschke, Jadassohn a další. Hübschmann, který  byl jmenován profesorem dermatologie roku 1934, se zabýval venerologií (byl renomovaným specialistou na terapii lues kombinací arzenobenzolů a bismutových preparátů v preantibiotickém období), otázkami kožní TBC, sklerodermií a dermatomykózami. Osobně se zasloužil o vybudování kožního pavilonu na Bulovce. Od druhého ročníku byl rovněž šéfredaktorem časopisu Československá dermatologie. Nepřízní osudu byla II. kožní klinika záhy z budovy Na Slupi vystěhována, pouze pochopením akademika Charváta se podařilo nalézt přístřeší  v areálu Všeobecné nemocnice, shodou okolností v budově, kde kdysi sídlil profesor Pick.  

Gawalowského vystřídali  na I.  kožní klinice nejprve Jan Konopík (1905-1986; propagátor léčby hyaluronidázou). Dalším významným představitelem kliniky byl profesor Jiří Trapl (1912-1992),  spolu s Blahoslavem Bednářem autor význačné české monografie o  dermatohistopatologii oceněné i na světové výstavě v Bruselu čestným uznáním. 

5974

Dále následoval pak ve funkci přednosty  Lubor Jirásek (1916-1998, profesionální dermatosy)  5995 a František Záruba (1932-2011,  biochemie kůže a psoriáza).

Hübschmanovu II. kožní kliniku dále  vedli Jan Obrtel (1903-1986), který se zabýval mykologií a problematikou kontaktní dermatitidy. V roce 1961 se stal řádným profesorem a přednostou II. kožní kliniky pražské Fakulty všeobecného lékařství UK, kde setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1970.

5973

Jeho hlavním odborným dílem byl první český atlas plísňových kožních chorob "Dermatophyta", přeložený do několika jazyků. Byl i předsedou československé dermatologické společnosti a redaktorem  Československé dermatologie (1960- 70). 

Dalším v řadě přednostů následoval profosor Zděnek Šťáva (1918-1992), který studoval zejména problematiku sklerodermie. 

5996

Profesor František Vosmík ( narozen 1935, zabýval se zejména dermatohistopatologií a dermatoonkologií se zvláštním zájmem o maligní melanom a kožní lymfomy)  vedl II. kožní kliniku od září roku 1986. Ekonomické změny ve zdravotnictví v 90.letech minulého století  vedly postupně k redukci lůžek na obou kožních klinikách a v roce 1997 byla obě pracoviště sloučena právě pod vedením Františka Vosmíka.

V roce 2001 se přednostou již sjednocené Dermatovenerologické kliniky 1.LF UK  a VFN stal profesor Jiří Štork (1954), který se zabývá dermatohistopatologií a problematikou sklerodermie. Nadále nezbývá než  doufat, že pro  budoucnost nejstarší české dermatovenerologické kliniky stále platí heslo, které o svém pracovišti s oblibou říkával profesor Šťáva : "Fluctuat nec mergitur", tedy "Zmítána vlnami, však nepotápí se..."

Prof. Vosmík a prof. Štork, předávání funkce přednosty

 

 

 

/ s využitím materiálů a rukopisů Z.Šťávy, jeho korespondence s R. Schwankem a J.Nižňanskou, dále z archivu F. Záruby a F. Vosmíka/

počet zobrazení: 4566 poslední aktualizace: llaci, 05.07.2017
Hodnocení: Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.